Kešky Ligurie
26.6.2012
Díky svému zaměstnání se občas podívám i mimo ČR a s tím jsou samozřejmě spojené i výlety za keškami, když jen to čas a pracovní povinnosti trochu dovolí. Tentokát jsem vyrazil na školení do Itálie, do průmyslového Janova. V Janově jsem byl už několikrát a z hlediska kešování to tady nikdy za moc nestálo. V centru Janova je pár tradiček a pár kešek je v nejbližším okolí na starých polorozpadlých pevnostech. Když píšu pár, tak tím myslím tak přibližně do deseti, takže žádné geokačerské žně, ale obvykle solidně zasloužené body s alespoň hodinovou cestou ke keši.
Vloni, na konci léta, se situace trochu změnila. Sešlo se tu pár lidí v projektu GeoMare&Monti a rozhodli se, že připraví pro geokomunitu několik zajímavých, různě náročných výletů. Většina keší je umístěna v okolí lázeňského města Arenzano, které z jedné strany obklopuje nádherné moře a z druhé celkem vysoké hory (nejvyšší Monte Reixo 1183m.n.m. jen asi 5km od pobřeží), které je od centra Janova vzdálené asi 30 minut vlakem směrem na sever. Kromě tradičních keší v okolí turisticky zajímavých míst jako kostelů, promenády a podobně se tu objevily tři parádní traily do blízkých hor. Traily jsou označeny třemi barvami. Modrou-Blue, Zelenou-Verde a Černou-Black. Každý má jiný počet keší, jinou časovou a fyzickou náročnost.
Stránky projektu: https://sites.google.com/site/geomaremonti/home
Po školení jsem stihnul jen ty dva lehčí. Jeden den Blue a druhý den Verde. Na černý jsem se po zeleném neodvážil, na ten bych potřeboval alespoň půl dne času.
Všechny tři traily.
Na Modrou cestu jsem se vydal asi kolem šesté hodiny večer. Začínala u zemědělské usedlosti asi dva kilometry za Arenzanem, kde jsem také zaparkoval svoje vozidlo. Prvních sto metrů bylo po silnici, kde jsem také v jedné zatáčce našel první kešku (GC34JKB), odtud už šipka ukazovala někam do křoví směrem do údolí. Po zhruba dvaceti metrech prodírání se keři a za lehkého nádávání italským kačerům jsem narazil na zpevněnou cestu. Cesta byla vybudována z kamenů, které krásně po vrstevnici kopírovali profil hory s vyhlídkou do údolí. V některých místech jsem si říkal, že kdyby to celé sjelo, tak by mě už asi nikdy nikdo nenašel, ale díky italským stavitelům se mi šlo příjemně a pohodlně. Kešky byly od sebe vzdáleny 200-300 metrů, obvykle zastrčené do nějaké díry ve skále nebo přikryty kameny. Po čtvrté keši jsem vystoupal asi o sto metrů výš, kde už se vinula podobná cesta zpátky k doporučenému parkovišti. Všech šest keší jsem bez problémů našel. Děkuji autorům za fotohinty, nápověda pod kamenem je v horách často k ničemu. Cesta mi trvala pohodovou chůzí 90 minut a byla dlouhá 3,5 km.
Modrý trail.
GC34JKB,
GC34JVZ,
GC34JPX,
GC34JNR,
GC34JPJ,
GC34JKX.
Na druhou, poněkud výživnější cestu, jsem se vydal hned další den. Začínal jsem v pět hodin odpoledne a čekalo mne 12 keší. Listing sliboval mírně náročnou 7 km dlouhou procházku. Při pohledu na listingy jsem byl opět potěšen fotohinty, takže jsem nepředpokládal žádné větší problémy. Cesta nejprve vedla po levé straně horské říčky Lerone celkem příjemnou cestou až k moc hezkému mostu pro pěší. Tam jsem říčku přešel a vydal se dál do hloubi údolí až ke kamennému mostu Ponte Negrone. Za mostem začaly trochu problémy. Další keš měla dva poslední nálezy DNF. Fotohint napovídal celkem jasné místo pod kamenem s nějakým nápisem. Protože cesta vedla korytem řeky, poskakoval jsem po kamenech z jedné strany na druhou a hledal nápis. Po chvilce hledání jsem kámen nalezl, přikrytý křovím. Na kameni nebyl jen nápis, ale i šipka, která ukazovala další směr. Keš tam byla, sice hluboko, a kdybych neměl baterku asi bych jí nevylovil, ale byla. Tak tedy dál za šipkou. Další keš podle GPSky pouhých 200m, tak to snad nebude tak hrozné, jenže v cestě byl jen strmý svah porostlý křovím s cestičkou spíše naznačenou od posledního děště. Několikrát jsem se musel vracet, protože jsem se vydal jinou dírou mezi větvemi, ale nakonec konečně dorazil ke kešce. To mne utvrdilo, že jdu po spravné cestě. Při dalším pokračování jsem už trochu začínal propadat trudomyslnosti, protože jestli bude takováhle cesta další 3-4 kilometry, tak to přijdu do hotelu někdy ráno. Naštěstí se na trasu napojila další turistická cesta, která už byla lépe průchodná. Před další keší už mne čekal jen sestup jištěný ocelovým lanem a nádherný vodopád. Cesta byla krásná, ale kešku jsem nenašel. Nenašel jsem ani obrázek na fotohintu a několik předešlých DNF mě utvrdilo, že nemá cenu ztrácet čas, bylo už také půl osmé a začalo se pomalu šeřit. Další cesta již byla celkem pohodová, jen s mizejícím světlem se začínaly kolem ozývat podivné zvuky a to byla předzvěst asi nejzajímavějšího okamžiku dnešního výletu. Po pár stech metrech se totiž na cestičce přede mnou objevilo stádo divokých horských koz, možná muflonů, protože měli zahnuté rohy. Stádo bylo přibližně desetičlenné, některé kozy byly bílé, některé hnědé. Chvilku jsme se na sebe koukali, až jedna koza vydala ten podivný zvuk co se poslední půlhodinu ozýval po okolí. Poté kozy odskákaly nad cestu do křoví. Po zážitku s kozami mi zbývaly už jen tři kešky z nichž jednu jsem opět nenašel. Ten den jsem podle GPSky ušel 8,5 kilometrů za téměř čtyři hodiny.
Zelený trail.
GC32QFB,
GC32QF5,
GC32QFM,
GC32QFR,
GC32QF0,
GC32QFX,
GC32QEG,
GC32QEC,
GC32QG0,
GC32QE4,
GC32QGC,
GC32QDD,
GC32Q1W,
GC32QGN.
Co dodat závěrem? Jestli se někdy do těchto končin vypravíte, tak rozhodně doporučuji. Je fajn udělat power trail na místě, kde kešemi spíš ukazujete druhým jak dál pokračovat v cestě, než jen zběsilé pobíhání po lese (v lepším případě) za účelem nakreslení nějakého obrazce. Díky ownerům za přípravu a někdy zase na keškách :).
P.S.: Omluvte špatnou kvalitu fotek. Jsou focené Oregonem 550 ve špatném světle.
